bylo nalezeno 51 výsledků hledání : Eruvérë

Jak tak jsem mířila ulicemi pryč, z dálky jsem zahlídla toho vysokého dobře známého mága a .... kus ledu? Zaostřila jsem víc a ... zjistila, že to je ten lovec.
Tohle bude ostrá cesta ... pokud se nepozabíjíme navzájem, tak možná budeme mít štěstí a zabijou nás nemrtví .... zašklebila jsem se.

Vyšla jsem do ulic vesnice a přemýšlela.
Jsem asi hloupá ... jediná věc ... po tolika letech konečně malá naděje o mé minulosti a takhle jí promrhám ... třeba jsem udělala dobře a nebo mě můj 6.smysl zklamal.

Zaváhala jsem...
Mám mu věřit nebo ne? Vždyť je to jediná šance ... jediná stopa ... ta divná osoba zná odpovědi na moje otázky ... měla bych ...?
Ne ... nevěřím vám. Nejsem tak bláhová... v téhle tobě to není bezpečné. Nejdu do ničeho, čeho si nejsem alespoň trochu jistá ... taktéž jsem se zvedla. Obešla jsem stůl i tu divnou postavu a zamířila ke dveřím.
Asi sem udělala hloupost, ale ... tohle vše si může zjistit i nepřítel. Léta boje mě naučili svoje ... nevěř jen tak nikomu pokud pro to nemáš dobrý důvod, důkaz či vysvětlení.

Jak můžu vědět, že odpovědi na otázky jsou pravdivé? Proč bych měla věřit někomu, kdo se tu jen tak objeví. Z ničeho nic v téhle né moc příjemné době?
Nedůvěřivě jsem se zamračila.
I když ... zná moje jméno... pralo se moje vnitřní já samo se sebou.

Nemluvte v hádankách .... prosím.
Opřela jsem se loktama o stůl se zaměřeným pohledem na osobu.

Naštvaný výraz se mi změnil v překvapený.
Jak-jak znáte moje jméno??? Kdo vlastně jste??? Ztišila jsem u druhé věty hlas, jelikož jsem to vykřikla celkem nahlas.
Tak tohle mě opravdu zajímá ...

Začalo mě to mírně štvát... postava, zahalená, ignorující mě ... sedící kousek přede mnou. Před mým stolem ... který jsem si jááá zabrala.
Nechci být nezdvořilá, ale míst je tu dost ... proč jste se musel zrovna posadit ke mě? Vypadám snad na to, že chci společnost? Zavrčela už jsem mírně podrážděně k postavě.

Po chvíli jsem to nevydržela a promluvila směrem k zahalené postavě:
Tohle je už obsazený stůl .... dodala jsem důraz na slovo OBSAZENÝ. Na to, že jsem klidná povaha, tak mě to v celku vytočilo. Nesnáším, když dotyčnému nevidím do oblyčeje navíc ... po ta léta se mi zahalené osoby staly špatnou zkušeností....
Osoba mlčela .... tiše položila ruce na stůl a sepjala je. Měla kožené černé rukavice a na nich velký zlatý prsten s rubínem.
...a ještě víc nesnášim, když mi VŮBEC NEODPOVÍDÁ .....

Pomalu sem usrkávala pití. Taura jsem si všimnout nemohla, jelikož byl mým očím zahalený hlučným davem, který se blížil usadit do zadní části místnosti. Pozorovala jsem nabroušenou servírku procházející kolem směrem k pultu a nevšimla si, že můj stul obsadil i jiný návštěvník. Když jsem zjistila jeho přítomnost, lehce jsem s sebou cuknula a podívala se na zahalenou postavu se zamračeným výrazem.

Zapadla jsem do jednoho podniku na rohu města. Měla jsem čas a nevěděla jsem, co s nim. Podnik byl v celku zapadlý, ale uvnitř byl celkem hluk. Co se týče prostřední a přední části. Ladností elfa jsem se vyhla peroucí se opilecké dvojici - trpaslíka a elfa. Dostala jsem se do zadní ( již klidnější a tišší ) části a porozhlížela jsem se kolem. Do očí mi cvrnknul rohový stůl u podpěrovacího sloupu. Zaplula jsem za něj a čekala, než příjde obsluha. Objednala jsem si něco k pití a poté sledovala místnost.

Poslouchala jsem s nastraženýma ušima ... každá maličkost by se nám v tomhle boji hodila. Konec konců ... doufám, že budu nějak užitečná.

Tak teď mi to připadá už tuplem nemožné ... zašklebila jsem se.

Tohle bude sakra těžký ... neviděla jsem to vůbec pozitivně.
No budem doufat, že to stihlem potlačit dřív než bude pozdě ... i když ono už možná je pozdě.

Tohle vypadá zajímavě ... a já myslela, že už se nepotkáme ...
Ozvalo se za nimi pobaveně.

Sotva jsem přicházela z dálky jsem se zasekla. Očima jsem vykuleně sledovala tři postavy.
No tak to potěš ... co oni tady dělaj?!